DEFEND

O NÁS: Málokdo by na nás tenkrát vsadil

Pavel Vojtek a Lubomír Hořák jsou dnes úspěšnými podnikateli. Jejich vzpomínky na deset let života firmy by jistě vydaly na román. Než ho však někdo napíše, nahlédněme do bloku s poznámkami a hledejme s nimi odpovědi na jednoduché otázky.

Co nám na začátku nejvíce pomohlo?
Pavel Vojtek (dále PV): Na začátku všeho bylo z mého pohledu velmi důležité setkání s panem Oscarem Chenem z Tchaj-wanu a rozhodnutí realizovat nápad s mechanickým zamykáním řadicí páky automobilu.
Lubomír Hořák (dále LH): Měli jsme velkou chuť do podnikání, budovat a rozvíjet firmu, touhu maximálně se starat o zákazníky, víru v dobrou značku a dobrý výrobek, stejně jako v čistotu podnikání.V neposlední řadě to u mě byla i podpora a pochopení rodiny.

Nejzávaznější podnikatelské rozhodnutí?
PV: Možná vlastně už to první - zda podnikat. Každý, kdo se považuje za schopného a chce se prosadit, má dvě cesty k osobní realizaci - buď musí začít podnikat sám, a samozřejmě vzít na sebe zodpovědnost nejen za svůj život, ale i závazek k zaměstnancům, nebo se může dát cestou "manažerských pozic" a snažit se vyšplhat co nejvýš. Já jsem se rozhodl pro vlastní podnikání a vůbec toho nelituji.
LH: Ano, rozhodnutí začít podnikat a pustit se tak do nelítostného boje v nelehkých podmínkách, do nelítostného boje s časem, s konkurencí a pravidly pro podnikání u nás.

Nejlepší rozhodnutí?
PV: Věnovat se něčemu, co ještě na českém trhu nebylo. Do té doby se vozy běžně zabezpečovaly elektronicky pomocí imobilizérů. My jsme přišli s něčím jiným - s mechanickým zabezpečením řadicí páky, se zkušenostmi z Tchaj-wanu, se zařízením, které jsme přizpůsobili potřebám evropského trhu.
LH: Snad správná volba při výběru oboru a výrobku samotného, jímž je mechanické zabezpečení řazení Defend Lock. I když těch šťastných rozhodnutí bylo víc.


Největší zklamání?
PV: Vždy jsem pociťoval a pociťuji určité zklamání z toho, když některé okolnosti neodpovídající etice a pravidlům podnikání mi znemožní uskutečnit zamýšlený obchod.
LH: Největší zklamání jsem zažil v době, kdy se konkurenční boj stal vůči nám nečistým. Štvala mne neznalost našeho trhu, posléze zase někteří partneři, kteří s námi přestali náhle komunikovat a dělat obchody. Samozřejmě že mne štvaly vlastní chyby, ze kterých jsem se ale snažil rychle poučit.

Největší radost?
PV: Velkou radost jsem měl zejména při oslavách 10. výročí našeho podnikání. Sešli jsme se zde se spoustou známých nejen z Česka, ale také ze zahraničí, bez nichž bychom nemohli dosáhnout dosavadních úspěchů.
LH: Mohlo by to znít jako fráze, ale já mám největší radost pokaždé, když je náš zákazník spokojený. Radost mám, pokud se dohodneme s partnerem na dlouhodobé spolupráci. Radost mám, když vymyslíme nový výrobek a zákazník si ho oblíbí. Potřebuji mít z podnikání dobrý pocit.

Nejrychleji uzavřený obchod?
PV: Nejsem zastáncem rychlých obchodů. Mám rád dlouhodobé podnikání. Největší a nejrychlejší porozumění jsem zažil před 13 lety, kdy jsem potkal pana Oscara Chena z Tchaj-wanu, se kterým podnikáme společně doposud.
LH: Každý obchod musí projít řadou etap, každý obchod má svá pravidla. Nám jde vždy o to, uzavřít co nejlepší obchod pro oba partnery, a obchod, který trvá co nejdéle.

Nejdelší den v našem podnikání?
PV: Pokud je člověk na zahraniční misi, tak se mu může několik dní opravdu spojit do jednoho. Asi nejdelší období bylo před pěti lety v Rusku.Tehdy jsem se cítil po náročných jednáních ve složitém prostředí hodně unavený. Tato situace mne ale dovedla k závažnému životnímu rozhodnutí - požádal jsem svoji přítelkyni o ruku a do tří týdnů jsme se vzali. Došel jsem totiž k závěru, že je dobré mít doma klidný přístav, kam se odkudkoliv můžete vrátit.
LH: Dlouhých dnů bylo opravdu mnoho, těžko říct, který byl nejdelší. Není to o tom, být v práci 8 či 12 hodin. Je to o tom, když čekáte na dotažení daného obchodního případu nebo dokončení vývoje nového zabezpečovacího zařízení.

Největší dosavadní překážka?
PV: Z pohledu podnikání to byla skutečnost, že jsme začínali téměř bez finančních prostředků. Měli jsme spoustu energie, vzájemného pochopení, porozumění a dobrý produkt, ve který jsme věřili. Měli jsme a máme cíl, jehož existence nám překážky pomáhá překonávat.
LH: Dost mi vadí, když se při konkurenčním boji rozdávají rány pod pás.

Největší uspokojení?
PV: Jsou to naše úspěchy. Zejména jde-li o branži, kterou před 10 lety v Česku nikdo neznal a nikdo jí nevěřil. Všichni si říkali, že jsme se snad zbláznili.
LH: Na to teprve čekám a doufám, že se ho dočkám.

Zatím nesplněný sen?
PV: Naše podnikání je hrozně časově náročné. Za deset let se nám podařilo dosáhnout toho, že máme ve řrmě kvalitní lidi, mám výborného společníka a také životní partnerku. Přemýšlíme o založení rodiny. Rád bych jednou vedl spokojený život s manželkou a několika dětmi.
LH: Je mi přes čtyřicet a na splnění svého největšího snu ještě čekám. A co by to bylo za sen, když jej teď vyslovím?